Žijeme v takové bídné době, zdá se mi. Všechny ostrovy už někdo objevil, moře ztratila tajemství a když nás občas překvapí tsunami nebo jinou milůstkou, tváříme se, jako by to od něj byla nevychovanost. S dobrodružstvími jsme na štíru a taková ta verneovská poetika vyprchala, vyčpěla a zatoulala se.
A před 177 lety se narodil pan Slocum, první člověk, který sám obeplul svět, což mě přivádí k nápadu trochu si na toho odvážlivce zavzpomínat. Máme neděli, je dost času.
Narodil se 20. února 1844 v kanadském Annapolisu, na dohled od zátoky Fundy jako páté z jedenácti dětí pana Slocomba, jehož předkové opustili Spojené státy v osmdesátých letech osmnáctého století. Byli věrnými poddanými Jeho Veličenstva anglického krále Jiřího a chtěli jimi zůstat bez ohledu na krásná a vzletná slova Otců zakladatelů.
Otec Slocomb, švec byl, pokud je nám známo, zastánce přísné disciplíny – jakým způsobem ji udržoval rodině s jedenácti dětmi je zřejmě nasnadě. Joshua z neutěšeného domova utíkal k dědečkovi, který bydlel a staral se o maják na nejzazším výběžku Fundy. Patrně se díval na ubíhající vlny a poslouchal, jak pravidelně buší do pobřeží a snil o moři. Několikrát se pokusil utéct z domova, ale pokaždé ho chytili. Když mu by bylo čtrnáct, konečně se mu podařilo zakotvit – pokud se ovšem dá mluvit o zakotvení v případě poněkud otřískaného rybářského škuneru. Nakrátko se vrátil domů, když jeho matka zaplatila narození dvanáctého malého Slocuma životem, ale volání moře bylo silnější. Joshua Slocum si definitivně sbalil raneček a nalodil se na poštovní loď směřující z Halifaxu do Dublinu.
Hned další cesta ho vedla z liverpoolského přístavu do daleké Číny; během dalších dvou let obeplul Hornův mys, navštívil Batávii v Holandské východní Indii, viděl Moluky, Manilu, Hong Kong, Saigon, Singapur a San Francisco. Postupně složil důstojnické zkoušky.
V San Francisku se nakonec po roce 1865 usadil. Nějakou dobu lovil tuňáky, obchodoval s kožešinami a z kapitánského můstku velel škuneru pobřežní plavby. Na otevřeném moři poprvé velel při plavbě do Austrálie a na Aljašku: bylo mu pětadvacet let. V následujících letech velel dalším osmi lodím, některé z ich vlastnil. Úspěšný a kompetentní, spolehlivý námořník, taková byla jeho pověst. Přispělo k ní snad i to, že s ním na lodi cestovala i jeho manželka Virginia. Na moři i v přístavech mu porodila sedm dětí.
Zažili toho dost: s lodí Washington ztroskotali na Aljašce. Jinou loď mu majitel na Filipínách doslova prodal pod nohama. Slocum v zátoce Subic zorganizoval 150 domorodců a postavil s nimi novou loď, na které z Filipín odplul. Od roku 1878 o svých dobrodružstvích pravidelně psal do San Francisco Bee a že byl stejně zdatný novinář jako námořník, stával se známou osobností. Čtenáři s napětím četli o tom, jak Slocum potlačil vzpouru námořníků a slzeli, když roku 1884 z Buenos Aires psal o smrti své ženy. O dva roky později se Slocum oženil se svou o osmnáct let mladší neteří Henriettou; jejich svatební cesta na lodi Aquindeck trvala dva roky a k význačným událostem patřila epidemie neštovic mezi posádkou, která si vyžádala tři mrtvé, hurikán jako jitřní dar nevěstě, přepadení piráty, z nichž jednoho kapitán zastřelil a později se musel zpovídat z vraždy. Nakonec loď ztroskotala v Brazílii. Z trosek Aquindecku Slucum postavil novou loď, jedenáctimetrovou Liberdad. S posádkou složenou jen z členů vlastní rodiny dokázal kapitán Slocum s nevzhledným a neforemným plavidlem přeplout půl šestého tisíce mil zpátky do San Franciska, což byl nepochybně výkon hodný zkušeného námořníka a odvážného muže.
Byl to patrně čtenářský ohlas dobrodružné cesty Liberdadu, který Slocuma ponoukl k pokusu obeplout samojediný svět. V roce 1895 koupil chatrnou jedenáctimetrovou kocábku, se kterou se ožralové ze sanfranciské zátoky (takoví, o jakých psal, a mezi které právě v té době patřil Jack London), trochu ji vyspravil, zásobil potravinami, pojmenoval Spray a dopředu oplakáván veřejným míněním i rodinou se vydal na cestu. Bylo to přesně 24. dubna 1895. Přestože měl jen ty nejprimitivnější navigační přístroje, 27. června 1898 se k notnému překvapení všech objevil živ a zdráv v Newportu na východním pobřeží Spojených států. Měl za sebou 74 000 kilometrů dlouhou cestu. Kritikům, kteří tvrdili, že nic nemůže mít tak mizerné plavební schopnosti jako Spray řekl, že v Pacifiku uplul dva tisíce mil, aniž by se musel dotknout kormidla.
Z Joshuy Slocuma se rázem stal známý muž, známější, než by se jemu samotnému zamlouvalo. Prodej jeho knihy Sám okolo světa mu zajistil dost prostředků, aby si mohl koupit pěkný dům s pozemkem na nádherném ostrově Martha´s Vineyard; daleko radši, než v něm a se svou ženou ale trávil čas na palubě Spray. Vystavoval ji na panamerické výstavě roku 1901; povečeřel s Markem Twainem a Artur Ransome mu věnoval následující slova: „Chlapec, který nepřečte Vaši knihu, je na nejlepší cestě se utopit.“
Nakonec se ale utopil Slocum. Jak stárnul, zatemňoval se mu mozek. V roce 1906 strávil dvaačtyřicet dní ve vězení kvůli znásilnění dvanáctiletého děvčete; propustili ho kvůli byvším zásluhám. Námořník sám nikdy nepřipustil, že by se byl dopustil čehokoliv odsouzeníhodného. Roku 1909 Joshua Slocum naposledy zvedl kotvy. Stará Spray i se svým starým kapitánem mířila k ústí Orinoka. Snad se Spray potopila po noční srážce s parníkem, snad, jak tvrdí Howard Chapelle ze Smithsonian Institute, se nestabilní loď prostě převrátila.
Mimochodem: Muž, který jako první sám obeplul svět se nikdy nenaučil plavat.
Žádné komentáře:
Okomentovat